Vojtova metoda
Vojtův princip je diagnostický a terapeutický systém, který se stal nezbytnou součástí diagnostiky a terapie hybných poruch hlavně u dětí. Jejím základním principem je fakt, že v centrálním nervovém systému člověka jsou geneticky zakódované motorické vzory, které jsou v něm uloženy tzv. holograficky a ne topicky.
Pochopit aktivační systém reflexní lokomoce prof. Dr. Václava Vojty (Vojtovu metodu) vyžaduje nejen změnu v kineziologickém myšlení a chápání funkčních souvislostí, ale vyžaduje především pochopit lokomoční princip člověka a jeho neurofyziologickou podstatu. V tomto smyslu pak může být nabídnuta motoricky ohroženému nebo již postiženému jedinci Vojtova cílená terapie, která je schopna zasáhnout postiženou motoriku na úrovni řízení v CNS.
Jak vidíme lidskou lokomoci. Lokomoční projev člověka (pohyb vpřed) je zcela automatický a slouží k dosažení chtěného cíle, tzn., že nemyslíme na pohyb, který vykonáváme, myslíme jen na cíl, kterého chceme dosáhnout.
Každá lokomoce je automaticky řízena, vychází z jistého držení těla (postury) a je-li centrální řízení motoriky člověka nepostiženo, pak je prováděna ve zkříženém pohybu. Na kvalitě souladu složek lokomoce (posturální aktivita, vzpřimovací mechanizmy, fázický pohyb) závisí kvalita projevené lokomoce.
Jinými slovy, lokomoce je komunikační prostředek, který se zcela automaticky zapíná. Lokomoce se neučí, ale "zapíná" se.
Vyjádření vztahu polohy a pohybu zcela jednoduše vyjádřil Magnus již v roce 1916. Každý pohyb začíná v určité poloze a končí v určité poloze. Poloha doprovází pohyb jako stín.
