Aplikace modelů reflexní lokomoce

Aplikaci modelu reflexního plazení a reflexního otáčení musí předcházet přesné kineziologické vyšetření stavu pacienta a určení hlavního nedostatku u daného stavu s následným určením cíle naší terapie. Podle vyšetření a stanovení problému pak řídíme svou terapii a hodnotíme během terapie objevení se žádaných svalových souher ve vztahu k hlavnímu nedostatku  a po skončení aplikace hodnotíme konkrétní výsledek. Ne u každého pacienta můžeme kvůli různým omezením zvolit takovou výchozí polohu reflexního plazení a otáčení, jak je definováno.

Příklady:

1. přítomnost kontraktur (např. v oblasti kyčle, kolene, akra dolní končetiny apod.)
2. přítomnost bolesti u akutních bolestivých stavů (např. bolesti páteře, bolestivé rameno apod.)
3. vzhledem k věku pacienta (např. novorozenec, praematurní novorozenec)
4. periferní parézy, při nepoškození alfa motoneuronu v předním rohu míšním
5. přítomnost velkých deformit páteře (fixované kyfózy, lordózy, velká rotace obratlů u skolióz apod.)
6. interní nález pacienta (dušnost, kardiální problémy apod., většinou u pacientů vyššího věku)

Z těchto důvodů akceptujeme ve výchozí poloze například reklinace, vnitřní rotace, úklony trupu apod. Během naší aktivace je však nutné sledovat, zda námi provokovaná aktivita má žádaný směr, to je z reklinace směrem do napřímení, z vnitřní rotace směrem k zevní rotaci, z úklonu do napřímení apod. V rámci naší aktivace integrujeme vznikající aktivitu do lokomočního procesu.

Chyby v aplikaci reflexní lokomoce

Je chybou, pokud stav pacienta není před zahájením pohybové léčby přesně lékařem vyšetřen. Není možné pak stanovit, zda léčba následná byla prováděna správně. Při těžším stavu pacienta, kdy zlepšení spontánní aktivity stále nepřichází v takové míře, jak bychom si přáli, se lze pak mylně domnívat, že léčba není správná nebo že stav pacienta se stále nelepší. Zlepšení však přichází v zcela drobných detailech spontánní aktivity, které snadno uniknou nevycvičenému oku, zvláště pokud není dítě při vyšetření zcela v klidu. Pokud máme k dispozici vyšetřené reflexy a polohové testy a jejich kvalitativní zhodnocení, jsme schopni zcela jasně zhodnotit kvalitu prováděné terapie a stanovit výsledek léčby vzhledem k výchozímu stavu pacienta. Oznámení pozitivního výsledku pacientovi nebo jeho rodinným příslušníkům je nesmírně důležité, protože vnáší do procesu léčby trpělivost.

Osobnost fyzioterapeuta je v procesu léčby nesmírně důležitá. Jsou kladeny vysoké nároky na jeho znalosti a schopnosti komunikace s pacientem a jeho doprovodem. Fyzioterapeut musí před zahájením léčby přesně kineziologicky pacienta vyšetřit, stanovit hlavní příčinu současného stavu pacienta a zhodnotit úroveň ekonomiky lokomoce (přesné lokomoční stádium). Pokud tak neudělá, nemůže cíleně směrovat svůj terapeutický zásah v konkrétní terapeutické jednotce. Aplikace Vojtovy metody je pak zcela paušální a ani terapeut, ani pacient nemohou vidět po léčbě výsledek. Pacient není přesně vyšetřen a terapie není cíleně nasměrována většinou proto, že fyzioterapeut není dostatečně podrobně seznámen s kineziologickým obsahem jak spontánní hybnosti tak i definovanou hybností reflexní lokomoce a že Vojtův princip nebyl zcela pochopen.

Vojtovu metodu aplikujeme až na výjimečné případy ve spolupráci s rodinou a to hlavně v pediatrii. Můžeme počítat s tím, že rodiče pod naším vedením budou s dítětem správně pracovat, protože jsou na dítěti emočně silně navázáni. Matka nebo otec se stávají hlavními vykonavateli léčby a jsou metodicky vedeni fyzioterapeutem, který vytváří pro jejich dítě terapeutický program a předává ho přesnou instruktáží (individuální přístup). Přesné provádění programu musí být pravidelně kontrolováno a v případě problémů udělat v programu úpravu. Nový program je nutné v co nejkratší době zkontrolovat, abychom měli jistotu, že rodiče doma vedou terapii dítěte správně.

Předvedený program musí fyzioterapeut s rodiči procvičovat detailně tak, aby rodiče doma byli schopni drobnější problémy vyřešit sami. Musí umět rozpoznat situaci, kdy kontrola nesnese odkladu a sami se přihlásí ke kontrole dříve, než byli objednáni. Frekvence kontrol se řídí především schopnostmi vykonavatele léčby, věkem a stavem pacienta. Individuální přístup musí být za každých okolností zachován. Může se stát, že rodiče doma nemohou nebo nechtějí předvedený a procvičovaný program vykonávat. V tomto případě je pak nutno znát důvody, které vedou rodinu k této situaci, a zvážit dále setrvávání pacienta v naší evidenci.

Frekvence a délka terapie v denním programu se řídí nejen stavem pacienta, ale také jeho věkem. Nesmíme zapomenout na osobnost dítěte, jeho uplatnění a integraci v životě a vždy konáme tak, abychom toto dítěti zajistili. Může se stát, že stav dítěte neumožní samostatnou bipedální chůzi a dítě se bude muset pohybovat pomocí berlí nebo vozíku. Zkušený lékař, fyzioterapeut a psycholog by měli toto včas rozpoznat a připravit rodinu na tuto možnost. Setrvávání léčby jen na pohybovém programu dítě ochuzuje a deprimuje. Psychika dítěte je nesmírně důležitá, protože mu umožní využít skryté rezervy, které pak následně uplatní ve svém životě.

Shrnutí základních chyb v aplikaci Vojtovy metody:

1. stav dítěte je hodnocen jen z pohledu kvantity nikoliv kvality
2. Vojtova metoda není cíleně aplikována
3. představa terapeuta o Vojtově metodě je zúžena na pozice a zóny. Chybí představa geneticky daného lokomočního principu a jeho uplatnění v terapii Vojtovou metodou
4. vedení rodičů v terapii jejich dítěte není přesné a instruktáži zadaného programu není věnována dostatečná pozornost. Rodiče jsou velmi málo informovaní o terapii, kterou vykonávají
5. frekvence návštěv k instruktáži není dostatečná
6. při terapii pohybové poruchy není věnována dostatečná pozornost rozvoji osobnosti dítěte a integraci celé rodiny